Co nám děti pověděly

Součástí naší expozice na náměstí v Den mobility 2016 byl dotaz směrem k dětem:

K našemu stanovišti pro vyjádření pocitů do dětské pocitové mapy přicházely děti ve skupinách po čtyřech a vždy za celou skupinu se k otázce vyjadřovaly.

Jak dotazování dopadlo?

Na 62 lístcích s odpovědí vždy za skupinu 4 dětí bylo přání chodit/jezdit do školy především S KAMARÁDY pěšky, na koloběžce, na kole, autobusem.

9 odpovědí žádné kamarády neuvádělo, z nich byly:

2 lístky s jednoslovnou odpovědí: autem

3 lístky s odpovědí: limuzínou, z toho jedna „vstávat v 10 hodin a jezdit limuzínou“

4 lístky s odpovědí: vrtulníkem nebo stíhačkou

1 lístek uváděl přemisťování se myslí z jednoho portálu do druhého

Z naší malé statistiky vychází:

62 x 4 = 248 dětí by si přálo být samostatnými a chodit do školy s kamarády.

5 x 4 = 20 si jich přeje jezdit autem

Vyjádření, že vrtulníkem, stíhačkou, přes portály, bereme jako recesi.

V každém případě je to na pováženou. Proto slyšte, slyšte, rodičové. Mnohdy dle nás, to nejlepší, co pro naše dítka konáme, z jejich pohledu to nejlepší není.

Velmi smutné a velmi na pováženou je postesk jedné z dívek:

„Chtěla bych chodit do školy pěšky, ale nemám s kým“.

Irena Šefčíková

Po městech alternativně na kole

Wien, pěší a cyklistická zóna Mariahilferstrasse

Cestovat po Evropě jsme s Vladimírem začali až ve zralém věku. Za mlada to nebylo možné, hranice byly hermeticky uzavřené. Pak byly děti malé, povinnosti četné. Když čas nazrál, vydávali jsme se do krajů vzdálenějších, zcela individuálně. S bicykly na střeše osobního auta poznávat města tohoto světa. Na západ, na sever, na jih od našich hranic nesčetně evropských měst k cyklistům veskrze přátelských a my se v jejich ulicích na vlastním kole cítili jako tamní "zdejší". Pocity skvělé, zkušenosti, jak se zdá, bohužel nepřenosné.

Když se mi dostalo dárku v podobě knihy od Davida Byrona „Bicycle diaries“ (http://www.davidbyrne.com/archive/art/books/bicycle_diaries/), bylo to jako poslední díl do skládanky dojmů. Kniha se četla jedním dechem, její obsah souzněl s vlastními zážitky. Hudebník David Byron v ní popisuje postřehy z cest po zemích a městech, ve kterých koncertoval, a kam se vydával zásadně se svým bicyklem, aby atmosféru jejich prostředí vnímal intenzívněji. Aby svůj dopravní prostředek mohl operativně brát sebou i do letadla, opatřil si bicykl skládací, "kufříkový". Nejprve zn. Brompton, později i jiné modely s běžným průměrem kol.

Inspirováni Davidem, zakoupili jsme rovněž  kola  Brompton a najezdili s nimi již mnoho kilometrů v řadě měst. Osobně velmi ráda jezdím na kole též po Praze, přestože tato ke svým cyklistům systémově nakloněna není vůbec a cesty cyklistů po české metropoli připomínají cyklistický slalom.

Překvapením pro mne byla nedávná zkušenost. Přizvána k jednání ve čtvrti Braník měla jsem možnost volit jízdu vlastním autem, vlakem nebo „žlutým“. „What a challenge“, pomyslela jsem si a zvolila "žlutý" v kombinaci s "Bromíkem". Proč vláčet tuny železa (auto), když vezu jen malý laptop, ve žlutém si pohodlně vyřídím poštu a leccos ještě nastuduji.

V místě příjezdu Na Knížecí nasedám na kolo a překo-návám obrubníky systémem sesedání a nasedání až k železničnímu mostu přes Vltavu, kde je na druhém jejím břehu možné nastoupit   na široký, prostorný chodník, 

po němž mnoho pěších nechodí. Jedinou překážkou a potřebou s kola sesednout je zúžení pod Vyšehradem, a pak již následuje začátek souvislé cyklocesty vedoucí až do Braníku za Barandovským mostem. Překvapivě komfortní jízda Prahou na kole, v této její části podél řeky, kolem stromů a alejí, souběžně s tramvajovou trasou.

Jede se pohodlně po značené, směrově rozlišené cestě, s pocitem nezvyklého uvolnění a bezprostřednosti, přitom ve velkoměstě, ve kterém nebydlím. Dopravuji se po vlastní ose, jako bych pohybem do jeho ulic patřila. Pocit, že nejsem v domácím prostředí se stírá. Jedu svižně, je to příjemné. 

Získávám k  Praze nové sympatie. Protože se po ní pohybuji s netušenou volností, nemusím postávat na betonové refýži a čekat na tramvaj, či vstupovat do podzemí metra. I když Praha na své cyklisty myslí nepatrně a nesystémově, přesto překvapí nečekanými úseky a situacemi. Zde níže na Podolské nábřeží kolmo navazující směr na Budějovickou s komfortním cyklopruhem (Vyzkoušela jsem. Sice do kopce, avšak souvisle a bez překážek, takže v "jednom tahu" a zpět dolů lehčeji, než lehce.)

Cesta pokračuje dále za Barandovským mostem, kde však již ze cyklostezky odbočuji.          
Byť má cyklotrasa své nedostatky, jako třeba absence směrovek na výjezdech, aby se cyklisté mohli rychle orientovat, její vyzkoušení lze jen doporučit. Zažít na vlastní kůži, protože kdo nezažije, nevěří.

Praha statistiky vykazuje 1%-ní podíl cyklistů na dopravním provozu. Nový metropolitní plán nepochopitelně s navýšením podílu nepočítá!!! Spokojí se se zachováním onoho 1%. Spojité cyklistické cesty by Praze, tomuto českému Big Apple, a po jejím vzoru dalším českým městům, nesmírně slušely a pomohly. Zatím cykloinfrastrukturu stále marně vyhlížíme a na její realizaci čekáme. Byť ji ve svých volebních programech snad všechny politické strany slibují a tento bod před dalšími a dalšími volbami znovu a znovu do svých programů opisují. 

Přiznání statutu cyklistů, které téměř nic nestojí a všechni se na tom učí: v ulici se nepohybujeme sami. Brisbane, Australia (Stojí za pozornost, jaký prostor australané, kteří s ohledem na vzdálenosti bez aut skutečně být nemohou, dopřávají  svým chodcům).

Text a foto:  Irena Šefčíková

NE kocourkovským řešením

 Na takových cestách se městem na kole jede flop. Navádějí vás, aniž byste museli neustále kličkovat a přemýšlet jak dál. Jsou spojitéí, mají návaznost. Zkrátka vedou. Wien.

Tolik malých cyklistů na cestách v doprovodu dospělých, jako v Č.Budějovicích, jsme v žádném městě nezažili. A projeli jsme jich na kole mnoho.

Podoba nově vybudovaného cyklistického parkovacího stání na kraji Mariánského náměstí potvrzuje náš názor, že mají-li cyklistická řešení ve městě jeho obyvatele o prospěšnosti cyklodopravy přesvědčit, je nutné upustit od kocourkovských, nedotažených, neucelených, rádoby originálních řešení a začít realizovat osvědčený fungující systém.  Je třeba, aby cyklodopravu řešili odborníci (včetně projektantů, kteří o cyklistice a veřejných prostranstvích něco vědí) mající náležitý statut a pravomoci a odhodlané spolupracovníky na všech úrovních.

Wien, centrum

      Na poslední pravidelné zasedání skupiny českobudějovického cyklokoordinátora jsme, coby její člen (se souhlasem ostatních členů) za spolek Domovina přizvali další strany do diskuze: dopravního projektanta, zástupce kraje, krajského koordinátora BESIPu a další.

     Abychom měli o vzájemných představách o alternativní dopravě a cykloinfrastruktuře jasno, připravili jsme a úvodem programu schůze promítli řešení ze španělské Sevilly, města přátelského k cyklistům. Zajímavý byl jejich přístup k problematice a čísla. Tamní magistrát rozhodl o začlenění cyklodopravy do systému dopravy a příprava pak byla o tom, zajíst si pro příklady do měst, kde alternativní systémy dobře fungují (Amsterdam, Copenhagen, Cordoba aj.) a zhostit se řešení vlastních situací a problémů, vše v týmu, jemuž byl udělen náležitý statut. Řešení se postupně profilovala, projekt stabilizoval. Realizovány byly spojité, značené cesty podél cest pro auta a jinak, dle situací. V prvním roce realizace bylo vybudováno 70 km cyklocest a Sevilla, která do té doby statisticky vykazovala 0% cyklistů, zaznamenala do 4 let jejich 9% podíl na dopravním provozu. Městu se tím (co do zácp) velmi ulevilo. Záchytná parkoviště, bike sharing (250 stanic, 2500 půjčovaných jízdních kol), spojité cesty. Pozoruhodné, zvláště pro nás budějovické, bylo konstatování obtížnosti zavedení alternativní složky dopravy ve městě, kde lidé do té doby na kole nejezdili, kdy se vycházelo z předpokladů a zkušeností odjinud.

     Okamžitě vás napadne, jak cyklisté v  Č.Budějovicích automobilové dopravě ulevují již dnes, když je jich 14% (zajisté již více), i když stále na své spojité cesty čekají. Představme si je jako dalších 14% automobilů v ulicích. Neúnosné.  Užitečnost cyklistů je nad slunce jasná a opatření pro budování cyklistické infrastruktury se přímo nabízejí.

     Většina námi do cykloskupiny přizvaných se (zřejmě) vzhledem ke krátkosti termínu od pozvánky ke schůzi nedostavila. Věříme, že se tak příště stane, neb je rozhodně třeba, aby v cykloskupině zasedli ti s potřebnými pravomocemi, vědomostmi a odhodláním. Je třeba si vzájemně naslouchat, doplňovat se, hledat skutečně funkční řešení, dívat se, jak to dělají jinde, kde dopravní koncept, design a funkce tvoří nedílný celek. Pokusy o kocourkovskou originalitu, která v lepším případě budí úsměvy, věci nepomohou, spíše uškodí a stojí peníze. 

NE kocourkovským řešením.

Irena Šefčíková, Domovina

Tvídněte si s námi

     Na kole stylově, elegantně, retro.

     Ve čtvrtek 23. června v 17.00 sraz na náměstí Přemysla Otakara II.

     Na závěr muzika - Formát A4,

u Slepého ramene.

         

Jak jsme na kole sváteční Plzní projeli

Do Plzně 8. května jsme se vypravili jako skupina s bicykly, abychom otestovali kvalitu plzeňských ulic, jejich dopravní infrastrukturu, v neděli a navíc ve státní svátek, v čase malého dopravního provozu. Přijeli jsme vlakem, cesta v podstatě komfortní. Z rakouské Bundesbahn jsme zvyklí, že s koly z nástupiště v rovinně vcházíme do vagonu (s označením pro kola) bez potřeby jakékoliv asistence, velmi snadno. S koly do vlaku na Plzeň jsme se, pravda, trochu trápili. Do vagonu se zařízením pro zajištění kol vedou schodové stupně, vysoké.                                                                                                                       Cesta od nádraží v Plzni nemá pro cyklisty žádné značení. Je přitom co křižovat, sledovat, dbát na bezpečnost při odbočování.

Zakrátko a na krátko však objevujeme cyklopruh. Stejné jako v ČB, nesouvislé, nespojité cesty cyklistů. Snahy a první vlaštovky tu však jsou. Nicméně, před městy obecně stojí a leží spousta práce jak cyklisty do dopravního provozu začlenit. 

Na druhé straně ulice cyklopruh a hladký nájezd na něj. Ze strany mladé cyklistky se však obrubník svažuje teprve až těsně před zebrou, nijak nenavazuje. Pro přejezd cyklisty znamená  vjezd do ulice odskok přes hranu. Proto cyklisté logicky zvolí přejezd po zebře, zvláště, je-li bez chodců.

Co v ČB nejde a v Plzni ano. Předzahrádky zasahující do ulice. V prostoru, kde v ČB nutně musejí parkovat auta, zde v příjezdové ulici na plzeňské náměstí, rozlohou nikoliv menší než českobudějovické, mají totiž auta vjezd omezený, provozovatelé restauračních zařízení se zjevně těší větší vstřícnosti ze strany magistrátu. Náměstí žije, jeho obchody též.

Vozidla z Konvoje svobody přijízdějí na náměstí. 

Kde je infrastruktura řešena, tam se jezdí bezpečně, pohodlně a zajisté též svižně. 

Spojitých cyklo cest se však, stejně jako v ČB, zoufale nedostává. Je však nedělní poledne a dopravní provoz malý. Projíždí se nám tedy vcelku dobře.

Široký bulvár, místa spoustu. Ve všední den by na cyklisty motoristé určitě hubovali, někteří troubili, že brzdí jejich provoz. Přitom by bulvár mohl pojmout i cestu cyklistů.

Vysázené stromy ve vilové čtvrti. Žádné neduživé hrušně. Strony jaksepatří. 

Klasika. S cyklisty se nepočítá. Před závorou musejí překonat obrubník, zkrátka s kola dolů. Je co řešit - u nás v Čechách. Bez politické a úřednické podpory lepší časy pro cyklisty nastanou těžko, Anežko. 


Šef.

Dokázali jsme to

Na jaře 2015 jsme chtěli předvést, že stačí málo, 

pouhé odhodlání a pracovité ruce, a z opomíjeného a zanedbaného prostranství s obrovským potenciálem uprostřed města lze OKAMŽITĚ něco vytvořit. Stačí je vyčistit, prostříhat, otevřít, udržovat. Po úpravě se místo jakoby mávnutím proutku proměnilo v prosluněný nádherný břeh na soutoku Vltavy a Malše. Letos jsme v rámci "Ukliďme Česko" místo znovu vyčistili. Máme obrovskou radost, že se nám záměr plně podařil.                                                          

Totiž názorně předvést, že si místo, vyhlášené jako ono, kam si netrpěliví kolemjdoucí chodívali "odskočit" či vyhlášené jako feťácké, našli ti, kteří chtějí posedět a pokochat se na slunci krásou prostředí. Prosíme tímto město, a také jej ještě zvlášť oslovíme, ať břeh udržuje sečením a umístí na něj konečně lavičky. Starší generace je má raději, mládí je v podstatě jedno, na jakou podložku usedá. Navíc, v máji až augustě (jak říká slovenské pořekadlo, když měsíc nemá v názvu "r") lze na mez sedat bez obav.

Kontejner tam, kde by byla pro lavičky dána pevná podložka (lepší údržba v jejich okolí a pod nimi) a místo nádherné k posezení , firma provádějící údržbu (nikoliv pěstování) zeleně sveřepě hájí, že nemá kam jinam postavit. Je to opět hledání důvodů, nikoliv způsobů. Škoda. Věříme, že nakonec rozum zvítězí. 

Řeka čaruje aneb co lidi ve městě drží. Máj 2016, u Vltavy, České Budějovice.

Foto a text: Šef.

To nejlepší stále jen pro auta? Aneb mělo by to cenu, Václave.

Veřejný prostor podél Mlýnské stoky v centru Českých Budějovic. Vodní prvek, stromy - co mnohá města ve svém středu nemají. V těsné blízkosti jsou školy, instituce. Prostranství uzpůsobené pěším, s lavičkami, by bezesporu okamžitě ožilo. Děti z přilehlé mateřské školy by kolem vody mohly chodit na procházky. Mohla by tudy vést cyklocesta. Co všechno je možné, aby město žilo, bylo atraktivní pro lidi ..... a není. Zatím?

„Politika veřejných prostranství  mnoho malých kroků směrem k lepšímu městu

Copenhagen (Kodaň), DK

Do roku 1962 byly všechny ulice a náměstí centra města využívané intenzívně pro provoz aut a parkování, pod sílícím tlakem rychle narůstající flotily soukromých vozidel. V následujících letech, kdy doprava a parkování aut hrozily zahltit celé vnitřní město, nastoupilo vedení Kodaně cestu jejich omezování a redukování. Velký počet ulic a náměstí byl přeměněn na prostranství pro pěší. Dnes tato prostranství poskytují chodcům velmi atraktivní podmínky pro chůzi a různé druhy činností v rámci urbanistických aktivit.“

new city spaces (nové městské prostory)

Jan Gehl & Lars Gamzoe, 2006

Ač zdánlivě parčík na pravé straně fota, prostranství je sevřeno rušnými ulicemi Mánesova  a Čechova. První jmenovaná je dokonce tranzitní. Přitom krása prostředí, něco s tím dělat, je vybízející.

......vybízející.

("Public space policy - many small steps toward a better city

In the years up to 1962, all the streets and squares of the city centre were used intensively for car traffic and parking, under pressure from the rapidly growing fleet of private cars. In the years that followed, both traffic and parking, which had gradually come to dominate the inner city, were reduced or pushed back.A large number of streets and squares were converted to pedestrian areas, which today give the users of the city very attractive conditions for walking and all kinds of urban recreation activities.)

Text a foto: Šef.

Citace: new city spaces